Verze html -- optimalizováno pro links
Návod ke čtení: Text ve složených závorkách znamená poznámku pod čarou. Doporučuji verzi v postscriptu -- (formát A5 jako knížečka) nebo (formát A4) -- případně LaTeXový zdrojový soubor (zagzipovaný tar s fontem Slabikář).
Autor: Petr Kučera
Osoby a obsazení: Členové MFF turisťáku a jejich známí. Jmenovitě: Sněhová Lilie, Divoká Orchidej, Velký Grizzzly, Šedý Vlk, Petr Husták, Index a autor
Varování: Tento deníček je určen pro vnoučata starší patnácti let, protože na některých místech hrdinové příběhu požívají alkoholické nápoje ve větší než rozumné míře.
S našimi silvestrovskými plány to vypadalo všelijak, nejprve nám Kvetoucí Pampeliška nabízela něco na Šumavě, z čehož sešlo. Pak nabízela Divoká Orchidej, že bychom mohli jet k ní domů. Od toho ji zachránila Sněhová Lilie, dohodnuvši s Petrem Hustákem, že pojedeme k němu na chatu do Horního Chlístova.
Musím přiznat, že akce Silvestr začala vlastně už včera, kdy do Chlístova dojeli Petr, Sněhová Lilie a Velký Grizzzly. Ale po předešlých zkušenostech tuším, že asi nikoho z nich nepřesvědčím, aby k předešlému dni něco zapsal, a tak začínám zápis až ode dneška. Dnes vyrážíme k vysočině my, to jest já a Šedý Vlk.
Včera jsem se ještě SMlSkami poptal Sněhové Lilie na stav sněhu. Odepsala mi, že z auta to vypadá, že na tom možná půjde běžkovat. Rozhodl jsem se tedy, že si raději běžky vezmu a budu riskovat, že je povezu zbytečně. Mám totiž úplně nové exempláře, není proto divu, že jsem nažhaven je vyzkoušet. Šedému Vlkovi jsem poslal mejl, aby si to rozmyslel sám a poradil mu, že kdyby se rozhodoval mezi lyžemi a kytarou, tak ať si vybere kytaru. K tomu se k naší spokojenosti rozhodl. Sbalil jsem tedy do batohu cukroví, vánočku a pár dalších věcí, cestou se stavil pro dvě láhve vína a pak odjel na Hlavní nádraží, kde máme v 16:00 u pokladen sraz.
Odtud posílám Sněhové Lilii odpověď na SMlSku, v níž se mě ptala, kdy přijedeme, aby snad nebyli zrovna po pás ve sněhu. Trochu ve mě hrklo, protože z takové zprávy by se dalo soudit, že je v Chlístově spousta sněhu, nerad bych, aby mi Šedý Vlk vyčítal mou radu. Naštěstí se má obava později ukázala býti lichou. Kupujeme si lístky, což zde zmiňuji proto, že šlo o mou poslední cestu s Junior Pasem. Vlastně jsem se tak definitivně rozloučil s mládím.
V 18:31 vystupujeme v zastávce Havlíčkův Brod -- Perknov. Sněhu je tu tak deset dvacet centimetrů, rozhodně nikomu nehrozí, že by se dokázal zabořit po pás. Šedý Vlk si nasazuje kytaru na batoh na vlastnoručně vymyšlenou karabinu a můžeme vyrazit. Přecházíme Sázavu a dáváme se doleva na západ směrem k Chlístovu. Petr rozeslal instruktážní mejl, v němž poslal odkaz na stránku s popisem cesty. Neměl jsem, kde bych stránku shlédl, pročež jsem viděl až překódovanou verzi Šedého Vlka. Údajně byl popis nějakým zvláštním způsobem zakódován. Popis začínal až u vstupu do Horního Chlístova. Tam jsme došli po silnici, zkratky jsme zavrhli, jelikož byla tma a měli jsme kytaru a lyže. V Chlístově jsme, postupovavše podle popisu, nalezli chatu celkem bez problémů. Jde o malé dřevěné stavení u pokraje skály tyčící se nad Sázavou. To že jsme nalezli správný domek, jsme poznali podle hluku šířícího se zevnitř.
Po vstupu do místnosti jsme s nadšením přivítáni {Vždycky jsem si přál moci jednou popsat něco ve stylu Jacka Kerouaca, myslím, že dnešní večer mi k tomu dává skvělou příležitost.}. V místnosti běží naplno magneťák. Petr {Možná bych měl podotknout, že Sněhová Lilie se zná s Petrem proto, že spolu hrají v kvartetu a orchestru. Ona na housle a on na violoncello.} se Sněhovou Lilií si přehrávají pořád dokola jeden úsek Carminy Burany, což je skladba od Carla Orffa, kterou nahráli s orchestrem. Zpíval tam s nimi nějaký Péťa, což byl úplný debil, protože byl schopen udělat takovou hroznou chybu. Místo s chybou si teď pouštějí Sněhová Lilie s Petrem pořád dokola a hrozně se mu smějí.
Náš příchod všechny přítomné potěšil mimo jiné proto, že už drahnou dobu přihřívají svařák, čekajíce na nás jeho požíváním. Mezitím se musejí zahřívat samohonkou z produkce Velkého Grizzzlyho. Jde o pálenku ze zahradní směsi. Okamžitě před nás přistrkují skleničky a nalévají nám panáky. Nejprve se nás však Petr zeptá, jestli chceme, protože Sněhová Lilie o nás prý prohlašovala, že jsme skoro abstinenti. Když nám ukáží, kolik bylo v láhvi před tím, než dneska začali a kolik jí zbylo pro nás, nemůžeme se už divit jejich dobré náladě.
Připíjíme si všichni na zdraví a naléváme si vytoužený svařák. Sněhová Lilie jde raději spát, je však velmi ohleduplná, a i spící s námi ještě chvíli pobude a bude se tvářit, jakože nespí. Dáváme si ještě jednoho panáka, čímž končíme se samohonkou a zůstáváme u vína. Bílého na svařák máme osm litrů a je nás jen pět. Pít tedy bude co.
Vyprávím ostatním o včerejším traumatickém zážitku. Včera jsem byl totiž navštívit Radima a dozvěděl se mezi řečí, že se slečnou čeká rodinu. Svatbu však prý zatím nechystají. To mne přesvědčilo, že už mám život za sebou, protože Radim, můj spolužák ze základky, je asi o půl roku mladší než já. Dost jsme toho spolu provandrovali a teď asi dovandroval. Tak říkám ostatním, aby mi opakovali, že jsem mladý a že mám celý život před sebou. Na to se pak ptám celý večer v asi desetiminutových intervalech.
Šedý Vlk prohlašuje, že má hlad, načež před nás Petr předkládá bramborový salát a sekanou. K jídlu pouštějí pořád dokola Péťovu chybu v Carmině a hrozně se tomu smějí. Po jídle ukazuji Šedému Vlkovi běžky, když už na nich nebudu jezdit, tak ať se s nimi alespoň před někým vytáhnu. Ptám se Sněhové Lilie jak se líbily Planoucí Růži rukavice, které od ní dostala. Prý řekla jenom "dobrý". Nebylo divu, jelikož ona sama dala Sněhové Lilii mnohem lepší dárek -- vlastnoručně namalované tričko s obrázkem od Miróa. Sněhová Lilie sice už spí, ale přesto nám tričko ukazuje, dokonce na svém těle. Je vážně úžasné. Taky nám Sněhová Lilie vypráví ze spaní, jak to bylo s Planoucí Růží a jejím novým telefonem. Planoucí Růže chtěla prý zkusit telefonovat a vytočila číslo domů. Jenže se asi přeťukla a doma nic nezvonilo. Místo toho po chvíli někdo telefon zvednul. Planoucí Růže začala panikařit a podala telefon Sněhové Lilii, aby hovor ukončila. Té se to ovšem nějak nepovedlo, a tak si účastnice na druhé straně drátů vyslechla hlášky jako "ono to pořád mluví, udělej s tím něco", "já nechci aby to mluvilo" a podobně. Nakonec volaná prohlásila, že když Planoucí Růže neumí telefonovat, tak ať nikomu nevolá. Sněhová Lilie nám ještě říká, že Divoká Orchidej přijede zítra a že dnes bude volat kdy. K tomu prohlašuje, že neví, kdo to vezme. Ona asi ne.
Pijeme dále svařák, až ho docela cítíme v krvi. Vypínáme kazeťák a přemlouváme Šedého Vlka, aby si naladil kytaru. Pak nám hraje různé písně podobné úrovně jako Krabička cigaret. V jistou, blíže nespecifikovatelnou dobu, odnáší Velký Grizzzly Sněhovou Lilii do postele. Zhruba ve stejné době nám hraje Šedý Vlk svůj poslední hit, Uniformy od Visacího zámku. Závěrečné levá, levá si vychutnáváme a vyřváváme hodnou chvíli na celé kolo.
Planoucí Růže posílá Sněhové Lilii SMlSku, kterou čte Velký Grizzzly. Také na ní odepisuje. Důrazně mu připomínám, ať ji i Radku pozdravuje a vzkáže jim, že je obě strašně miluju. Později volá Divoká Orchidej, telefon zvedá Velký Grizzzly. Říká jí, že nejsme ožralí a ať přijede kdy chce. Navíc jí vzkazuje, že se na ni všichni moc těšíme a já ji strašně miluju.
Mezitím se nám nějak daří prolít ubrus i můj zpěvník svařákem. Šedý Vlk mi stále připadá, že nemůže být moc opilý, protože stále zvládá hrát na kytaru, ale nejspíš pracují jisté základní instinkty, protože kdyby byl střízlivý, nebyl by schopen poslouchat, jak k jeho hraní pískám na flétnu. Pamatuji si sice, že jsem ji vyndával z batohu, ale netuším, kam mi zmizel obal. Bohužel je ztracen definitivně.
Doba pokročila a stalo se neuvěřitelné, většina bílého vína je pryč a hlavně nehoří kamna, na kterých bychom mohli svařit zbytek. Koukáme se s Petrem do jejich útrob a zkouším do nich zespodu foukat, ale nepomáhá to. Soudím, že jediný, kdo by byl ještě schopen v nich zapálit, je Šedý Vlk, ale možná se pletu. Otvírám místo toho jednu ze dvou láhví bulharského vína, které jsem dovezl. Už nevím, kdo otevřel tu druhou, ale stalo se. Ráno jsou obě prázdné.
Není divu, že je nám poněkud špatně, postupně chodíme ven, jednu chvíli se nad sněhem scházíme tři, Velký Grizzzly, Šedý Vlk a já. Petr je celkem v pohodě, později prohlašuje, že mu sice nebývá špatně, ale zato mívá okno. Pak si pamatuji, že si vyndávám karimatku a spacák a uléhám do něj. Přesněji sedám si a snažím se neupadnout do bezvědomí, což mne stojí značné úsilí. Asi ve dvě nakukuje dovnitř nějaká slečna. Jde o Petrovu starší sestru, volám tedy Petra a sestra nás raději rychle opouští. Ještě chvíli sedím, než definitivně lehnu a usnu.
Asi ve tři čtvrtě na devět mne probouzí zima, jdu tedy ven na záchod a pak se trochu přioblékám. Trochu mne mate, že je ještě tma. Je to samozřejmě tím, že jsou posunuté hodiny, vinou Velkého Grizzzlyho jdou o tři hodiny napřed. Ve stejnou dobu vychází z vedlejší místnosti Šedý Vlk mířící taky ven. Musí si při té příležitosti sundat zcela znečištěnou mikinu.
Ráno se probouzíme asi v půl jedné podle hodin, které jdou stále o tři hodiny napřed. Naštěstí mne nebolí hlava. Šedý Vlk prohlašuje, že odteď už tady pije jen čaj a že to je hrozné. Z dlouhého výletu do Lipnice asi dnes nebude nic. Místo toho se rozhodujeme jít do Havlíčkova Brodu do bazénu, trochu se zrelaxovat a umýt.
K snídani máme vánočku a čaj. Po snídani se Šedý Vlk snaží alespoň trochu vyčistit mikinu a spacák. Ubrus musíme sundat, protože je prolitý vínem. Celková bilance je, že z osmi litrů bílého vína zbyl jeden, jeden je asi nedílnou součástí ubrusu. K tomu připočteme asi jeden a půl litru červeného a dostaneme celkem sedm a půl litru vína na pět osob. Dále nějaká ta samohonka. Celkem slušné.
Do Havlíčkova Brodu jdeme oklikou přes místo, kde včera Sněhová Lilie, Velký Grizzzly a Petr sáňkovali a vyšlapávali do sněhu nápis. Vyjdeme z chaty na silnici z Havlíčkova Brodu, kde si Petr uvědomí, že si zapomněl vzít ručník. Zatímco se pro něj vrací, hází po nás Velký Grizzzly sněhovými koulemi. Šedý Vlk prohlašuje, že on se dnes k ničemu podobnému vyprovokovat nedá. To já to Velkému Grizzzlymu přece jen trochu oplácím. Petr se vrací a vydáváme se na sever, směrem k Veselému Žďáru.
Cesta vede lesem až k louce a svahu, kde včera Petr, Sněhová Lilie a Velký Grizzzly sáňkovali. Podle toho, co vypráví, si tam vzali zmíněnou samohonku, aby se měli čím zahřívat. Znaveni sáňkováním seděli na sáních a Sněhová Lilie prohlašovala, zahřívajíc se, že je to hrozné, že ti dva (já a Šedý Vlk) jsou skoro abstinenti. Totéž jsem si myslel donedávna o Sněhové Lilii.
Jdeme dál k přírodnímu koupališti, kde jsou vyšlapána do sněhu velká písmena PT, co mají znamenat, nám nechtějí Petr, Sněhová Lilie ani Velký Grizzzly prozradit. Přecházíme na silnici a po ní jdeme do Havlíčkova Brodu. V Perknově jsme jen chvilku před tím, než nám jede autobus MHD do centra. Z náměstí jdeme k bazénu, cestou vidíme spadnout veliký kus sněhu se střechy kostela. V bazénu jdeme, majíce žízeň, nejprve do bufetu.
V šatně Velký Grizzzly zjišťuje, že si nechal plavky u Sněhové Lilie, musí proto čekat, až mu je podáme. Ve vodě je na můj vkus docela dost lidí. Ale zato tu mají různé proudy vody, která na vás padá a masíruje vám různé části těla. A taky je tu skluzavka, které samozřejmě hojně využíváme. Vykoupavše se, jdeme se trochu občerstvit do bufetu, na pár párků v rohlíku a limonádu. Krom toho si kupujeme fosforové zuby, abychom měli čím přivítat Divokou Orchidej.
Pomalu přecházíme k dalšímu bodu dnešního programu, nákupu. Jdeme do Billy kousek od náměstí. Petr nakupuje další čtyři litry vína. Nevím, kdo to bude pít. Dnes máme přece na programu společenské hry.
Divoká Orchidej prý přijede asi v šest, máme tedy nejvyšší čas vyrazit na cestu zpět. Autobusy z Havlíčkova Brodu do Chlístova dnes nejedou, jelikož je svátek. Autobus MHD do Perknova nám těsně ujel, musíme se proto spolehnout na vlastní nohy. Nahoru k chatě nás Petr vede zkratkou podle řeky a pak vzhůru svahem. Z chaty hned mizí Petr k sestře pro dřevo a my zatím vybalujeme nákup. Divoká Orchidej poslala SMlSku, že jsou v Perknově a že za chvíli tu budou. Připravujeme si proto zuby a zkoušíme, jak fungují. Jenže když Divoká Orchidej přijde, zapomene Šedý Vlk stojící u vypínače, že má zhasnout, a tak nejsou Divoká Orchidej ani Index, který přijel s ní, vůbec vylekaní. Divoká Orchidej s sebou tentokrát nevzala ani jednu bábovku. Přitom nám slíbila, že ji upeče. Maminka ji ale přesvědčila, že budeme přejedení sladkého a o bábovku nebudeme mít zájem. Po příjezdu se také Divoká Orchidej ptá, co se tady včera dělo. Asi neví, jak citlivé je pro nás toto téma. Naše odpověď je trochu zdráhavá, ale nakonec z nás vyleze všechno, nač jsme schopni si vzpomenout.
K dnešní večeři máme naplánovanou zelňačku, kterou umíme s Sněhovou Lilií naprosto skvěle. Dokonce na ni máme všechny suroviny včetně červené papriky. Divoké Orchideji dovolíme, aby nám pomohla oloupat brambory, ale pak je to už zcela v naší režii. Zatímco se polévka vaří, snažíme se hrát Scrabble. Píšu-li pokoušíme, myslím to tak, jelikož v pravidlech máme trochu hokej. Po večeři hrajeme Fantoma staré Prahy, fantom jsem já, ale brzy mne chytí. Mezitím se jde Šedý Vlk učit, protože třetího ledna chce jít na zkoušku. Divoká Orchidej chtěla také původně jít na zkoušku, ale z nedostatku času ji vzdala.
Ráno plánujeme vyrazit na výlet do Lipnice, proto příliš neponocujeme. Před spaním nám Velký Grizzzly čte nějakou pohádku. Všichni poslouchají vsedě, aby si ji pozorně vyposlechli a neusnuli jako obvykle, jen já si k tomu lehnu, využívaje toho, že spím v hlavní místnosti na karimatce. Z toho plyne, že pohádku prospím, a tak nemám ani nejmenší ponětí, o čem byla.
Vstáváme asi v devět, což není příliš brzy. Pouštím nahlas nějakou hudbu a rozsvěcuji vedle v pokoji, abych probudil i ostatní. Při snídani Šedý Vlk prohlašuje, že se místo výletu bude raději učit. Přemluvit se nám ho nedaří, tak musíme jít bez něj.
Po srázu nad řekou jdeme k železničnímu mostu, po němž přecházíme na druhou stranu. naším cílem je napojit se na červenou značku. Místo toho, abychom kvůli tomu šli až do Perknova, střiháme to podle lesa. Po červené značce docházíme do Okrouhlice, kde opět přecházíme řeku a koleje. Mezitím myslím vypráví Velký Grizzzly zase nějakou pohádku, ale jelikož jdu před ostatními, opět ji neslyším.
Za Okrouhlicí někdo navrhuje, že bychom si mohli zahrát na vyprávění příběhů. Divoká Orchidej nás tedy rozpočítává, a poté pořadě vyprávíme nějaké příběhy a ostatní hlasují, jestli byly pravdivé, či nikoli. Pokud si vzpomínám, Petr se nám snaží namluvit, že když byl malý, spadl u nich na chatě nějaký chlap se skály, Sněhová Lilie se nám snaží namluvit, že sbírá podávání rukou se známými lidmi. Divoká Orchidej zase přidává, že si údajně na svém maturitním plese zlomila ruku nebo nohu a nikdo jí nepomohl.
Za Olešnicí schází červená značka k trati a řece. Podle ní jdeme až k zastávce Horní Pohleď. Zde přecházíme řeku, na druhé straně mostu čekám na ostatní a koukám, jak se nedaleko zastavili a něčemu se smějí. Sněhová Lilie s Velkým Grizzzlym ke mně pak přijdou a snaží se mne přesvědčit, abych zavřel oči, aby mi mohli něco vložit do rukou a já mohl pohmatu hádat, oč jde. Nějak se mi to nezdá, proto se asi nikdy nedozvím, co to bylo. Snaží se přesvědčit ještě jednoho náhodného kolemjdoucího, ale také neúspěšně.
Dále jdeme po žluté značce. Procházíme Dobrou a přes les kolem Ředkovského rybníka jdeme do Broumovy Lhoty. Většinou jdu vepředu, tak nemohu přidat žádný záznam rozhovoru. Za Broumovou Lhotou nám Sněhová Lilie vypráví o tom, jak někde odchytli skoro vyhynuté sokoly, nebo podobné ptáky, z přírody a pak je v zajetí rozmnožili. Když je vypouštěli do volné přírody, měli s tím různé problémy, jako že jim ptáci umírali na špatně postavených sloupech elektrického vedení. To je odnaučili, ale stejně ti nováčci nevěděli, jak se v přírodě chovat, museli jim tedy na pomoc vyslat staré, kteří je tomu naučili. Celé to Sněhová Lilie vypráví hlavně proto, aby mi ukázala, že i když jsem už starý a mám život za sebou, ještě jim mohu být v lecčems užitečný. To mně teda zvedla náladu.
Hrad v Lipnici je zavřený. Tak sedíme na lavičkách před ním a přemýšlíme, jestli tahle Lipnice je ta, kde vzniklo Géčko { Géčko je takový turisťák, kde je maminka Sněhové Lilie, Jáchym a spol. Tatínek Sněhové Lilie ani Planoucí Růže tam ovšem nepatří.}. Soudíme, že asi ano.
Myslíme si, že občerstvit se v Lipnici v hospodě nemůže být špatný nápad. Jdeme proto na náměstí, kde se díváme, kdy nám jede autobus do Havlíčkova Brodu. Jít zpátky pěšky se většině moc nechce. Vypadá to, že máme chvilku času, tak máme možnost zjistit, že obě hospody poblíž návsi jsou zavřené a další hospoda v západní čísti obce pro nemoc nevaří. Alespoň nám tu poradí, abychom se zkusili podívat ještě na druhý konec obce. Procházíme tedy k benzínce, kousek od níž se má nacházet další hospoda. U ní je parkoviště, kde podle Petra bylo letní kino. Prý tam promítal bratr Karla Čáslavského, který vytváří v televizi Hledání ztraceného času.
Obcházíme celý domek, což není úplně jednocuché, jelikož je kolem něj poházena spousta harampádí, abychom zjistili, že ke vchodu jsme měli jít z druhé strany. Vevnitř je docela plno a hned u vchodu sedí bubeník s bubny. Ke stolu nás paní hostinská nepouští, místo toho se nás ptá, odkud jsme. Než ze sebe stačíme vymáčknout odpověď, prohlásí, dívajíce se na nás poněkud nevraživě, že tu mají nějakou akci a že tu pro nás není místo.
Nezbývá nám tedy, než jít na autobus a jet pryč. Ještěže tu mají alespoň smíšené zboží, kde se můžeme poněkud občerstvit. V Havlíčkově Brodě zjišťujeme, že autobus nám jede asi za čtyřicet minut, přesněji, nejprve to vypadá, že za pět, ale ten jezdí jen ve svátek. Na hospodu není, ke zklamání Sněhové Lilie a Velkého Grizzzlyho, čas, tak se jen tak procházíme po městě. Zanedlouho jsme v Chlístově a v chatě. Šedý Vlk je už pro dnešek vyučený, dnes večer se tedy může věnovat nám. Dnes budeme mít špagety po čínsku, což se projevuje tím, že půjde o nějaká kolínka s kečupem a burskými oříšky.
Než se začne vařit voda, což na kamnech a později i na vařiči, trvá docela dlouho, zkoušíme opět hrát Scrabble. Tentokrát hraju ve dvojici s Šedým Vlkem, ale musím hru brzy opustit, jelikož slova, jako náhul, neošroť (šroť, ošroť, neošroť) a podobná mi nepřipadají, narozdíl od Sněhové Lilie a ostatních, příliš česká. Místo toho proto vařím večeři. Udělal jsem to zase hrozně dobré, až musím závidět ostatním, že mne tu mají s sebou.
Po večeři, když ostatní dohrají Scrabble, hrajeme ještě jednu partii jen já a Šedý Vlk. Mezitím si ostatní čtou Stopy hrůzy, což je takový brak, který jsme tu našli. Moc neslyším, oč se tam jedná, myslím, že nějaký Andy šel do říše mrtvých.
Pak si Sněhová Lilie konečně vyndává housle a něco nám s Šedým Vlkem zahrají ke zpěvu. Nějak jsme tady zatím nevedli moc řečí o vztazích holek a kluků, ale snad si zítra užijem. Spát jdeme asi ve dvě, protože ráno chceme brzy vstávat, abychom stihli autobus do Havlíčkova Brodu do bazénu.
Jak řečeno, vstáváme časně, už před osmou. Šedého Vlka necháváme opět, aby se vzdělával, a jdeme na autobus a do bazénu. Tentokrát Velký Grizzzly zjistil, že si zapomněl u Sněhové Lilie desetikorunu, což není tak neřešitelný problém. Ve skříňce nacházím zub s vyřezaným slonem na kůžičce. Takové štěstí, teď budu vypadat hrozně tvrdě a holky po mně konečně poletí.
Tentokrát je ve vodě o mnoho méně lidí a dá se tu docela plavat. Z bazénu vylézáme s Petrem včas, zatímco ještě blbnou a holky si kvůli tomu musí připlatit. Před bazénem jsme asi v půl jedenácté, máme sice hlad, ale přijde nám, že je ještě docela brzo na oběd. Proto opovrhujeme restaurací hned vedle a jdeme do centra, třeba zatím doba pokročí.
Asi v jedenáct nacházíme docela pěkný podnik kdesi v podzemí. Dělají tu dobrou Slovenskou pochoutku. Velký Grizzzly si dává dvojnásobnou porci bramborových placiček. Na první pohled bych řekl, že přehání a že to nemůže sníst, ale lehce mne vyvede z omylu. Ostatní mi říkají, že jsem měl ten zub nechat v recepci, jelikož k němu možná někdo navázal citový vztah a teď ho tam bude marně hledat. Sice si myslím, že dotyčný má dost smůlu, ale přece trochu povoluji a říkám, že až na něj sbalím nějakou slečnu, tak ho odnesu do recepce.
Konečně se trochu bavíme o vztazích holek a kluků. Velký Grizzzly prohlašuje, že pro rozmnožování a rozvoj lidského rodu jsou nejdůležitější muži. Holky prý nemají na nic vliv. Podle toho to vypadá, že Sněhová Lilie nemá ani nejmenší zásluhu ani vliv na tom, že chodí s Velkým Grizzzlym.
Pak jdeme nakupovat do Billy. Bereme toho hrozně moc, hlavně ingredience na chlebíčky a jednohubky. Myslím, že nejdůležitější součástí jsou párátka, bez nich se žádné jednohubky nemohou obejít. S nákupem jdeme na autobus, ale zjišťujeme, že jede až za hodinu, proto jdeme po městě a hledáme ještě nějakou cukrárnu na pohár. V tomto směru jsme neúspěšní, nacházíme jen jednu hospodu, kde sice za okamžik zavírají, ale udělají nám ještě alespoň čaj.
Zde si zkoušíme čepici Divoké Orchideje, všem nám ohromně sluší. Vyprávím jednu příhodu z Jarní školy a vyjadřuji naději, že tam letos Sněhová Lilie pojede, ještě nestačí odpovědět a Velký Grizzzly prohlásí, že bych se snad měl zeptat jeho. To mi přijde mírně řečeno podivné.
V chatě jsme ještě skoro za světla, stejně jako včera má Šedý Vlk rozložené učení a kytaru sbalenou v obalu. Ale sám přiznává, že ji uklidil těsně před tím, než jsme přišli a učení poházel po stole, aby se neřeklo.
Abychom mohli topit, jde Velký Grizzzly do lesa pro nějaké dřevo. Jak slyšíme, přitáhl nějakou velkou větev a snaží se ji rozporcovat, prostě všechno jako obvykle. Mezitím přichází Divoké Orchideji záhadná SMlSka z neznámého čísla, která říká něco jako: "Už jsem ti odpustil. Jestlis' mi taky odpustila, určitě mi zavoláš." Protože je SMlSka zrýmovaná, nedá nám příliš práce odhadnout, že ji psala Planoucí Růže. Navíc celkem lehce zjišťujeme, že byla poslána z telefonu Radky, kamarádky Planoucí Růže, s níž někde slaví Silvestra.
Pak se holky zavřou a vedou holčičí řeči o integrálech. Šedý Vlk jde hledat telefonní automat, protože chce vytelefonovat starou kartu. V téhle díře se však nic takového nenachází. Zanedlouho se vrací Velký Grizzzly. Následuje slíbený program, totiž to, že nám bude Velký Grizzzly předčítat pohádku. Index, Divoká Orchidej, Sněhová Lilie a Velký Grizzzly si lehají do postelí, zatímco my s Petrem si sedáme poblíž kamen. Zanedlouho se vrací Šedý Vlk z neúspěšného hledání telefonní budky a hraje si Scrabblový patience, poslední tři nebo dvě kostičky se mu umístit nepodařilo. Když Velký Grizzzly dočte pohádku, vypadá to vedle v pokoji, že všichni spí. Dáváme se s Petrem a Šedým Vlkem do Scrabblu. Po chvíli přichází Petrova sestra. Petr s ní mluví jen za dveřmi a slyším něco v tom smyslu, že ona sem někam jde a vyrazili moc brzo. Myslela si tedy, že by mohla chvíli přečkat u nás. Petr ji ovšem odmítá s tím, že ostatní spí, a tak by rušila.
Nato se mu to rozleží v hlavě, mimo jiné po našich výtkách a posílá jí omluvnou SMlSku. Navíc vylézají Divoká Orchidej s Indexem a jdou se projít. Sněhová Lilie si k nám sedá a davši si na kolena zápisky, čistí si nehty. Tak spí vlastně jen Velký Grizzzly. Ale sestra se na Petra nezlobí, jak mu říká do telefonu.
Index s Divokou Orchidejí se vrací. Následně přesvědčujeme Sněhovou Lilii s Divokou Orchidejí, aby se daly do výroby chlebíčků. Mezitím vstal Velký Grizzzly a dává se do jídla. Když dohrajeme Scrabble, vytahuji na světlo denní knihu Proč muži neposlouchají a ženy neumějí číst v mapách, kterou jsem si půjčil od bráchy. Je tam totiž test toho, jestli má testovaná osoba spíše ženský, nebo mužský mozek. Předčítám tedy otázky a ostatní odpovídají. Výsledky jsou celkem zajímavé, ač nikoli překvapivé. Nejženštější mozek má Velký Grizzzly se skórem 200 bodů, na druhém místě je Divoká Orchidej, pak myslím Index a Sněhová Lilie. Následuje Petr a nejmužštější mozek má Šedý Vlk se skórem 40, já jsem na tom ještě lépe { nebo hůře, to záleží na úhlu pohledu.}, protože když jsem si ten test dřív dělal, dosáhl jsem skóre 20.
Přitom podle jmenované knihy lidé se skórem větším, než 180 mají typicky ženský mozek, tam spadl jen Velký Grizzzly a těsně Divoká Orchidej (myslím 180), mezi 150 a 180 body je to tak napůl, tam spadl Index (myslím 160) a Sněhová Lilie (myslím 165), zatímco od 0 do 150 jde o typicky mužský mozek, tam jsme se dostali my s Šedým Vlkem a Petrem (mysím 100). Sněhovou Lilii výsledek vyloženě potěšil. Maminka jí totiž často říkávala, ať si najde nějakou holčičku, že holka je mnohem lepší, než kluk { V tom se myslím s maminkou Sněhové Lilie a Planoucí Růže docela dobře shodnu. Taky si myslím, že holka je mnohem lepší než kluk. }. Zas tak jí taky ten výsledek nepřekvapil. I Planoucí Růže jí prý říkala, jak jí závidí, že má Sněhová Lilie tak skvělou kamarádku.
Chlebíčky jsou úplně úžasné, ještěže tu máme ty holky. Po chlebíčkách se Velký Grizzzly snaží jít na záchod, což není tak jednoduché, protože musí rozbít led na nedalekém bazénku, aby mohl nabrat do kýble vodu a záchod zalít. Není proto divu, že na něj musíme chvíli čekat, abychom si mohli zahrát naše oblíbené hry, jako Ó ú vany ó ú vany, Co musí to za lesy být a následně střílečku. Tu ovšem nehrajeme příliš dlouho, protože Sněhová Lilie s Velkým Grizzzlym se chovají hrozně nespolečensky. Šedý Vlk se her neúčastní, jelikož ho to nějak nebere. Pak si trochu zpíváme, do tance se nikdo nemá. Mimo to nám Sněhová Lilie ukazuje, jak se lámou ruce. Totiž takovým zvláštním způsobem kroutí pažemi a tvrdí, že je to výborné protažení. Velký Grizzzly k tomu vypráví, že jel se Sněhovou Lilií vlakem a že mu to tam ukazovala. On se prý chtěl taky protáhnout, ale vypadal u toho asi docela divně, protože se mu nějaká neznámá spolucestující smála.
Nedlouho před půlnocí dostává Divoká Orchidej od Kvetoucí Pampelišky zdravící SMlSku, na což jí všichni odpovídáme. Pomalu se blíží půlnoc, na tento slavný okamžik jdeme ven. Jednu láhev s šampaňským otvírá Velký Grizzzly, ale nevydrží to a práskne jí asi o minutu dřív. Druhou práskám já, tu nám poslala maminka Divoké Orchideje. Po půlnoci se pokoušíme zpívat hymnu. Velký Grizzzly se Sněhovou Lilií si ji zpívají docela často, ale takhle falešně jsem ji ještě v jejich podání neslyšel.
Vypivše všechno šampaňské, jdeme na procházku. Potom sedíme, trochu zpíváme a Petr vytahuje balónek a šlehačkové bombičky, plněné rajským plynem. Plyn z bombiček pouští do balónku a tím, že jej vdechujeme, navozujeme si euforické pocity a hovoříme velice hlubokým hlasem. Díky tomu ho mohu při zdravících SMlSkách překřtít na Veselý Balónek. Šedý Vlk se na tento experiment dívá s mírným odporem.
Divoká Orchidej jde s Indexem spát asi ve dvě nebo ve tři, my po půl páté, ale přesný čas nevím.
Ráno je venku krásně jasno a mrazivo. Šedý Vlk vstává asi ve čtvrt na dvanáct a začíná se balit. Aby se dostal v nějaký rozumný čas do Mlčechvost, musí vyrazit docela brzo. Postupně vstáváme všichni. Šedý Vlk se pokouší rozdat nám své jídlo, aby se s ním nemusel tahat zase domů. Příliš velký zájem mezi námi nevládne, tak alespoň přihřívá novoroční čočku a nechává ji kolovat. Asi v jednu hodinu odchází, aby stihl vlak ve dvě z Havlíčkova Brodu.
My si mezitím vaříme čaj a rozděláváme si konzervy se zavařeným ovocem, jež jsme včera koupili. Uklízet se nám příliš nechce. K otvírání konzerv tu používají takový zvláštní patent. Točí se u něj s jakousi kličkou a ono to otvírá. To mne samozřejmě dosti zajímá, ale v mých rukou ne a nechce patent fungovat. Ostatní mi sice fandí, ale moc to nepomáhá. Velký Grizzzly mi místo fandění patent odebírá. Snažím se, až jsem ze svého neúspěchu celý zoufalý. Jestli se mi to nepodaří, nebudu už nikdy moci klidně usnout {Dvacet bodů je prostě dvacet bodů.}. Nakonec, po asi hodinovém nezměrném úsilí se mi daří otevřít dvě konzervy. Už se těším, jak na to budu balit holky. Vidím to před sebou, v jedné ruce si hraju se zubem, který mám na krku, druhou rukou frajersky otvírám konzervu a k tomu pouštím Carminu Buranu a říkám, jaký je ten Péťa debil, když tam může dělat takovou chybu. Tomu prostě nemůže žádná odolat.
Když už se bavíme o tom Péťovi, diskutujeme o tom, že pro zpěváka je stejně nejdůležitější, aby ovládal dobře pohyby rukou, pro což uvádí Sněhová Lilie odborný termín rukato. Ona to musí vědět, jelikož sama v hudebce studuje zpěv. Rukato je tam nedílnou součástí výuky. Na konzervatoři a AMU na to mají dokonce zvláštní předmět. Možná v rámci tělocviku.
Mezitím si stále dokola vaříme čaj, místo abychom horkou vodu využili k mytí nádobí. Přece jen se dáváme do úklidu. Asi v pět jsme sbaleni, Velký Grizzzly a Sněhová Lilie se přihlásili k Petrovi do auta. Index jede domů někam poblíž, a tak pojedu do Prahy vlakem jen s Divokou Orchidejí. Vlak v šest už asi nestihneme. Petr jede někam s odpadky, pak jde zamknout záchod. Chceme se mu schovat, ale nechceme vyvíjet žádné velké úsilí. Schovávám se tedy za Divokou Orchidej, Index se schovává za Divokou Orchidej z druhé strany a Divoká Orchidej je tak vlastně schovaná mezi námi. Takhle nás nikdo nenajde.
Dochází na potřes pravicí, zalomení palce a naše cesty se dělí. O našem způsobu zalomení palce, který nás naučil Martin Mareš {Viz deníček z výletu na Brdy.} a při němž se na konci zamává prsty, prohlásí Petr, že je dělal naposled. Asi mu přijde trochu hloupé a dětinské. My s Indexem a Divokou Orchidejí jdeme do Havlíčkova Brodu na nádraží. V Perknově zjišťujeme, že autobus do centra nám ujel asi o dvě minuty. Musíme tedy jít celou cestu pěšky. Na nádraží jdeme do nádražní restaurace, vypadající příslušně odpudivě, na čaj. Mají tu korpulentní postarší servírku, která má jen jednu podkolenku.
Chvíli po deváté přeji Divoké Orchideji na Hlavním nádraží hodně štěstí ve Finsku a po půl desáté jsem doma.