Letošní kvalifikaci jsme nezvládli. Sice jsme se včas registrovali, ale pak najednou jsme se mezi registrovanými týmy nenašli. Orgové nám naši chybu vysvětlili a tak jsme se pokusili kvalifikovat podruhé. Problém jsme měli se zapomenutým heslem a antispamovým filtrem, takže jsme nakonec vystupovali pod názvem OPRAVTE TO. Zároveň jsme ale přitom registrovali ještě jedno jméno pro tým. Když se blížil termín konce placení, ozvali se další bývalí spoluhráči a došlo k nevídanému. Bylo nás najednou v týmu 10. Rychle jsme doplatili za druhý registrovaný tým a vyrazili do hry ve dvou týmech. Nechtěli jsme vytvářet značení jako A/B, ale každopádně to byla pro tým B výzva, dojít dál než tým A. My jsme si dali za cíl dojít. Boj s Prahorami jsme vzdali, v něm by pomohly jedině trojrozměrné obrazy nebo sud. Doufali jsme, že by mohlo dojít něco mezi 10-20 týmy a doufali jsme, že se mezi ně vejdeme.
Letos jsme přípavu nepodcenili. Již v úterý jsem si přečetl, že hra se koná z pátku na sobotu a ne ze soboty na neděli, takže jsem páteční návštěvu zubaře přehodil s manželčinou a získal tím 2 hodiny a hned z kadeřnictví, kam jsem přišel pozdě kvůli zubaři, jsem spěchal na sraz :)... Po e-mailu jsme se předtím dohodli, kdo co bere (hlavně to, že digitální foťák neberu, že 4 musí stačit) a diskutovali o tom, zda brát notebook či ne. Na šifrovačkách bývá zvykem dělat šifry tak, aby byl notebook k ničemu, last info o pracnosti a optimalizaci byl ale pádným argumentem pro jeho využití. Šmudla měl kompatibilní náhradní baterii, takže nehrozilo, že dojdou baterky tak jako na bedně před tím, než vyčteme klíčové "NA" z pexesa. Zbalil jsem spacák, abychom se na 13 vyspali a nedopadli jako vloni, kdy jsme na 12 byli 8mí dali ji v krátkých mezidobích bdění a už se neprobudili na 13. Co jsme nevzali byla přenosná střecha.
Tom dorazil do Brna ve čtvrtek, Zlínská sekce kolem půl páté, Já se Šmudlou přes zácpy na dálnici a zakufrování v Brně těsně po páté. Stihli jsme ještě zazpívat hymnu a pozdravit se s týmem.
Mira po rozlepení obálky bez jakéhokoli zaváhání rozdělává propisku, co byste taky od hlavního organizátora OSUDu očekávali, že. Pak se vrháme na kalendáře. Mira si bere 10-12, mně nechává 1-9. Musím říct, že mně se ta jména hledala mnohem hůř, přesto jsem se brzy přesunul pomáhat jemu. Sice jsme dostali SYN na ležato z rubové strany, ale to nás nemohlo rozhodit. Mezitím Martin sleduje dění na stadioně, ale roztleskávačky nedává ani napotřetí, se skladbami si taky není zcela jist. Šmudla s Tomem se rozhodli soustředit na klíčové bludiště, jehož princip byl dostatečně polopaticky napovězen. Mezitím dáváme římské číslice. Asi napotřetí konečně správně zkorigujeme zápis posloupnosti míčů. Nechceme se zabývat okrajovýma šiframa. Raději bychom vyluštili BRAILE. Je pro nás prokleté. Víme že je to Braile, přesto nejsme inverzní Braile schopni aplikovat. Šmudla s Tomem po několika korekcích dostávají TVOR. Syn + Slávy nám mezitím dal DCERU, s prozrazenou pohádkou dostáváme potvrzující princeznu, krále, hrad, dále bílou paní. Z druhé strany přichází k pevnosti, horské a léčce bouda, k ní pes a potvrzující kočka. Hrad, žena se nám hodí poměrně dobře, dáváme k nim i perchtinu růži volně asociovanou přes vzory, které tam jsou nějak všude. Když opravíme malou noční hudbu x 4 roční období, přiběhne zprava naháč Adam Bernau, ke kterému krásně pasuje Eva i gotické žebro. V tu chvíli neváháme a odevzdáváme kost. (Předtím nám tam z tvora nějak vylezl člověk. Škoda, pokud bychom bludiště neluštili, možná bychom ten VZOR doplnili rychleji.)
Při přesunu pro puzzle Šmudla zjišťuje, že jeho mobil už slouží pouze jako závaží, takže jej na blízké základně zanechává, přitom obřadně ničíme balónkovou vlajku. Podstatné problémy nastaly po vyzvednutí zadání. Ihned jej hodnotíme jako nejlépe luštitelné v hospodě. Chybí nám ale znalec Brna a většině týmu se nechce vracet do pizzerie okolo níž jsme prý prošli. Postupně Mira, Martin i já jsme ochotni jít kamkoli, ale Šmudla není ochoten přistoupit na Tomášův návrh. Rozděluje puzzle na kraje-nekraje a hledáme osvětlené místo v silně tými přeobsazeném okolí. Nějaký pán jde venčit psa a využíváme toho k obsazení osvětleného vchodu. Pán je vtipný a při cestě zpět vchod zamyká (s námi uvnitř). Puzzle máme složené rychle, ale není to Ravensburger, takže jsme nuceni provést několik drobných korekcí. Horší je, že osvětlení ve vchodě až tak dobré není a čtení vrstev nám příliš nejde. Rozhoduji se přeměřit červeno zelený posun, ale okraje písmen jsou "rozmazané", takže mnohdy si nejsem jist zda dostáváme -5 nebo -4. Brzy mne to přestane bavit a zkusíme to ještě jednou vykoukat, tentokrát vestoje těsně pod lépe svítícím světlem. Otáčím koukajícím se puzzle horizontálně vzhůru nohama, aby mohli číst menšinu opačně posunutých písmen a je to hned vidět. Kdybych neměřil ale pouze označoval +/- měli jsme to rychleji. V době doluštění naštěstí do vchodu někdo další vchází, takže jsme volni a vyrážíme k Obelisku. Jsem přesvědčen, že jsme ztratili kolem 20 minut tím, že jsme se ihned do pizzerie nevydali. V rozptýleném osvětlení to muslelo být bezproblémové.
Opět řešíme, kde budeme danou šifru řešit. Mira by nejraději v terénu, já tvrdím, že běhat s batohy je nesmysl a chci vybudovat základnu. Mezitím koukneme do zadání a velikosti teček i kostely jsou jasné. Zacházíme do nonstop herny ve Starobrněnské a hledáme mapu centra ve vhodném rozlišení. Nacházíme a kostely přesně sedí. Beru foťák a utíkám vyzvednout 1 a 2. Ať mezitím vyzvednou přinejmenším 7 případně i další. Na jihu Moravského náměstí mne překvapuje plakátek. Tam bych jej nečekal. Měly být na východě a na západě. V šifře ale píší o okolí. Teď ale není jasné, zda je to 1 či 2. Vlastně ze Z, Y, X to je evidentě 7, na 6 je použito W, V, U ... nemám u sebe tužku a papír, bojím se, zda bude fotografie čitelná. Diktování textu do telefonu brzy oba konce shledají nesmyslným. Fotím a vyrážím na východní konec. Tam nacházím totéž zadání (zase to X, Y, Z). Běžím proto na západní konec, ale tam je opět totéž. To snad není možné. Něco tu nehraje. Volám to týmu, že jsem zmaten. Vyrážím na základnu, ale jsem přesměrován na 4. Tu nemohu na "M. Horákové x Příkop" dlouho najít. Pak ji najdu trochu jižněji. Mřížka je tam jiná, a je tam taky X, Y, Z ale jiný text. Dochází mi můj omyl, posílám SMS, volám týmu. Tom (který předtím na základně nebyl) mi oznamuje, že to je přeci celou dobu jasný ..., hmm, jak komu. Pro 4 bych vůbec neběžel ... Když dorazím do Starobrněnské, jsem tam první, předávám foťák Šmudlovi, upíjím kofolu a trošku odpočívám. Šmudla začíná opisovat mřížky 4 a 2. Brzy mu začínám diktovat. Za chvíli doráží Tom, který zbíral po městě i čísla, ačkoli jsem mu říkal že to důležité není. Od 5ky se vrací Zlínská sekce která vyzvedává i mnou neofocenou 1.
Pohyblivé části týmu padají únavou, pracuje jen Šmudla. Kontroluji jej a rozvíjím teorie. Překreslené mřížky vystřihujeme a správně řadíme. Sledujeme pohyb děr. Spodní dvojice děr jasně naznačuje pohyb doleva o 1 i závěrečnou anihilaci na anuloidu kvůli díře putující nahoru po levém okraji. Anihilace ale hapruje na díře ve 4. generaci přibližně v pozici C4 v šachové notaci. Tuto (čí nějakou podobnou) nesrovnalost konzultuji s fotografií, ale problém nenacházím. Chybou v tuto chvíli bylo, že Zbývající 3 členové týmu odpočívali v domění, že každou chvíli oznámíme řešení. Kdyby zopakovali celý náš postup, nasrovnalost by byla odhalena ... Bohužel všichni jsme pracovali pouze s mezivýsledkem. Chyba pravděpodobně vznikla již při přepisování první mřížky. Vzhledem k objeveným nesrovnalostem jsme přecházeli na jiné teorie, kdy nedochází k anihilaci, ale je zobrazován pouze XOR putujících děr. To mělo trochu větší stupeň volnosti, takže vyvrátit tuto teorii trvalo déle. Padl návrh na řešení BRUTE force přes počítač. Naznačil jsem poměrně velkou výpočetní náročnost, přesto jsem pokusil na základě několika děr, které odpovídaly většině terorií mřížku nalézt ručně ... marně.
Nakonec jsme se velmi dlouho po limitu pro vyzvednutí alternativy rozhodli ji vyzvednout. Martina jsme nechali spát u batohů a zajistili aby do našeho návratu neluštil. Usoudili jsme, že je to v duchu pravidel a náhradní šifru vyzvednuli. Po návratu Tom s Mirou pracovali na Římských číslicích (a vyzvedli hymnu) a Šmudla zkusil znovu aplikovat vpodstatě první navržený postup. Zkusil to na 1, 2, 3 a aplikoval na 7. Mřížka kupodivu začala vydávat smysluplný text.
Pokud bych počítač použil, a zkoušel nalezená pravidla aplikovat s tím, že mne nějaká malá chyba v mřížkách nesmí zmást, bylo by to vyřešeno včetně korekce chyb určitě během čtvrt hodiny. Při zpáteční cestě jsem si takto na základě fotografie z 2 ověřil, že v zadání byly chyby, mátlo mne ale že jiné než předtím. Doma jsem pak zjistil, že jsem zapsal jednu díru špatně a vše hned začalo pasovat.
Tom si jako jediný všiml mřížky po cestě k Obelisku. Nevím, zda jej měl nafotit, či bylo správné, že ji ignoroval. Pokud by nám ukázal, jak plakátek vypadá, určitě bych na Moravském náměstí nezmatkoval a vše by bylo mnohem snazší.
Tak tady jsme počítač naopak použili. Všimli jsme si počtu písmen na řádcích ... Martin zapsal texty prvního odstavce hymn. Profiltrovali jsme to do excellu a ověřili, že ULICE je v průniku textů. Tentokrát bylo určitě efektivnější dělat to ručně. Další odstavce jsme skutečně udělali radši ručně. Vyrazili jsme stihnout rozjezdy ale ty byly o 2 minuty dříve:(. Takže odhad, že i 4 šifra bude opruz v centru a nesledování času nám přineslo dlouhou procházku.
Šifru opět vyzvedává Tom, zatímco my hledáme místo mezi luštícími týmy. Dostaneme 4 zadání, nejprve to všichni přečteme, pak diskutujeme. Šmudla vysvětluje nekonečný kód, já to zkouším aplikovat. Mira navrhuje počítač. Konečně byl použit správně. Find and Replace funguje skvěle a první polohu máme. Jdeme na grafiku, očíslovávám orgy v zadání a hledáme společné. Dělám to s Tomem, přidává se k nám tuším Mira. Myslím, že grafiku měl řešit celý tým současně. To vyhledávání dvojic bylo dost pomalé, až když si člověk pomohl tím, odkud kam hranu očekává, tak to bylo snazší. Šmudla mezitím nachází nadbytečnou mezeru. A máme další 2 polohy. Já ověřuji, že invariantem generací bodů v nekonečném hledání stanoviště je těžiště, takže již čekáme jen na poslední polohu. Tu dává Tom tuším s Martinem. Výborně se bavíme nad sundáním bot. Šmudla mezitím sepisuje indicie (Ano a Bylo trochu překáží). Vyrážíme, diskutovat o indiciích v takto přetýmovaném prostředí, je nesmysl.
Po cestě rozdělujeme indicie do metaúrovní, takže večerní přechází od tisku do toaletní sekce. Nůžky jsou jasným potvrzením principu, pouze nevíme, zda v dřevěné sekci nemá vzhledem k "ořezání" být spíš tužka. Zhruba půl kilometru před cílem máme pořád "hovno". Naštěstí o tom nahlas diskutujeme a hýříme vtipy na to, jak se to krásně hodí. Počet písmen, toaleta, dá se to odstříhnout. Tento vtip se mi moc nezdá, radši bych stříhal PAPÍR. Tak jo.
Před kinem sedí nějací lidé, ptám se kdo je org. Někteří se přihlásí a žádají o heslo. Všichni tomu vtipu rozumíme. Potkáváme odcházející Approache, kteří také nechtěli vyzvedávat alternativní trojku. Nechceme rušit projekci, takže zapisujeme potmě. Zelená barva byla nejzřetelnější. Při druhé projekci již čteme tajenku. Jen jsem druhou barvu chvíli označoval za rudou.
Hledáme nějaké sušší místo, přitom padají slova jako Sudoku. Otáčení je ale jasně naznačeno logy hry, gravitace polohou písmenek. Mira navrhuje nechat písmenka vypadávat a rozdělujeme se na týmy točící proti/po směru ručiček. Rychlejší je tým s mezitajenkou MYMY..., která evidentně nikam nevede. Na druhou stranu OSTOPOVI je velice nadějné. Brzy je nám jasné, že kostel v Ostopovicích je důležitým bodem a že bez posouvání to nedáme. První pokus rychle končí nesmyslným textem. Při druhém prosím Miru o focení mezivýsledků, posíláme Toma s těžkopádnými prsty do Ostopovic a dolušťujeme. Dvakrát se při řešení musíme vracet. Nakonec nám výjde OSTOPOVICE ZBYTKY MS TUJ 5O6M 0 JZ OD [kostela]. Voláme Tomovi upřesňující informaci a jdeme ověřit, zda jsme správne umistili 0 a O. Umístili, takže máme opět někde chybu. Evidentně má být 0 ještě před M, tím pádem nejspíš O rozbíjí mateřskou školu a staví MOST. Přebývající J putuje na JJZ. Již netočíme, telefonujeme upřesnění a vyrážíme. Máme však problémy s telefonováním za přesunu. Tom nás nějak ignoruje.
Tom šifru (snad dle upřesnění) vyzvedl. Nějakou dobu o něm nevíme, došli jsme do Ostopovic současně s příjezdem autobusu. Zabíráme jakžtakž suché místo pod místní borovicí a čekáme na spojení s Tomem. Tom doběhne, z trička stoupá pot. Zjišťuje 4 zmeškané hovory a přadává nám 2 mapy. Koukneme na loga a dožadujeme se zadání šifry. Tom nevěřícně kouká a povídá, že se ptal zda je to všechno a že mu nic jiného nedali. To je jasně proti pravidlům, volám proto Dosíkovi, zda je to OK, že jsme dostali zadání šifry bez loga s číslem šifry. Chvíli nezvedá, pak neodpovídá a vyčkává upřesnění dotazu. Při konkretizaci, že se jedná o očekávanou osmičku, kde jsme dostali jen mapy bez čísla šifry odpovídá, že je to OK. Koukáme do pravidel a uvědomujeme si možnosti indícií v terénu. Navíc na rotačním bludišti je nezapomeňte. Jdeme všichni k mostu abychom terénní zadání šifry nalezli. Mapa u orgů není označená logem TMOU, ale přinejmenším 2 tvary nezapomeňte na ní podezřele sedí. Na mapě jsou nějaké padělky, dokonce 3x. Zjišťujeme, že orgové mají nálepky s číslem šifry, ale nesledujeme předávky zadání ostatních týmů. Postupně odchází Zlínská sekce, zůstává pouze Pražské jádro. Očekáváme, že jde o nějaký podraz v předávce, ale myslíme, že musímě něco splnit, abychom zadání dostali. Přesto z odpovědi na dotaz, zda máme nahlásit nějaké heslo, abychom dostali zadání, znějící přibližně "K vyřešení jste dostali vše co potřebujete", usuzujeme, že máme luštit mapu. Přesnější by bylo "K vyřešení dostal Váš zástupce vše co potřebujete".
Vzhledem k nepříjemnému dešti během těch 5.5 hodiny hledání zadání různě měníme stanoviště. Nakonec jsme prošli poměrně velký okruh a přišli shora k indiciím šifry 9. Tunelem nám projít nedovolili, takže jsme jej shora přešli a došli až na hráz rybníčku, kde byla zadání šifry číslo 9. Diskutujeme nad pravidly, zda můžeme či nemůžeme pokračovat. Nevyluštili jsme 8. šifru, takže z mého hlediska je to jasné. Podle pravidel bychom ale mohli pokračovat, protože jsme na stanovišti 8 byli a máme tedy hledat šifru číslo 9. Problém je ale v tom, že my vlastně ani nevíme, zda již osmou šifru řešíme či ne. Nevíme o tom, zda jsme dostali nebo nedostali zadání. Vracíme se tedy k mostu učinit poslední pokusy a vyrážíme do Ostopovic. Rozbaluji obálku, ale Tom mne zaráží a telefonuje s Mirou. Ten jej prosí ať mi na vyhlášení předá kartu týmu. Podíváme se na ni a konečně vidíme zadání. Nejsme dobří Tmáři, a rozhodujeme se zjistit, jak se úloha měla řešit, na nálepce nic není a tak si necháme nalepit nálepku novou ... ogry pod mostem tím trochu mateme, ale nálepku nám nalepí a vyhánějí nás pryč. Odcházíme na autobus, kde jsou jiné týmy co vzdaly. Ukážeme jim, jak je potřeba vykuchat průkazku (svoji si přece nebudeme ničit, a prosvětlování těsně po obědě nefunguje) a spolu odjíždíme na vyhlášení.
Ne že bych byl nadšen z toho, že jsme 5,5 hodiny mokli, aniž bychom dostali zadání šifry, na druhou stranu za to nemohli ani tak orgové, jako Tomáš a naše nedůsledná rekonstrukce předávky. Bohužel Tomáš vyzvedával úplně všechny šifry, takže nás vůbec nenapadlo, zeptat se na průkazku. Ač jsme několikrát vytahovali pravidla a studovali je, do očí nás to netrklo. Moje chyba byla nezapnutí záznamníku při hovoru s Dosíkem. Ve chvíli, kdy záleží na každém proneseném slově a komunikace je podávána pokud možno víceznačně, je potřeba zpětně se vracet k tomu, zda nám nějaký význam neunikl. Na TMOU X jsme tak měli tři vyloženě špatné momenty a všechny souvisely se snahou o rychlost a s tím související nepřesný záznam pozorování. První bylo moje ztotožnění 1 a 2 na třetí šifře, což rozbořilo plánovaný postup. Pak Šmudlovo (možná se mnou) špatné obkreslení 4. mřížky, které vedlo k prohloubení problémů při jejím řešení. Třetí bylo v Tomově rychlém odložení průkazky. První dvě bylo možno napravit tím, že bychom práci udělali dvojmo a zkontrolovali, třetí udělat dvojmo pravidla neumožňovala. Myslím že náš specialista na přebírání šifer si do budoucnosti určitě dá větší pozor. Na druhou stranu pochybuji, že to ještě někdy bude potřeba. Jako tým asi budeme muset pracovat tak, že jedni předřešují a druzí dělají totéž v druhém sledu a občas porovnávají mezivýsledky. Alespoň že se nám dařilo zotavování se z chyb na 7.
Letošní ročník nebyl ani tak o nápadech jako o pečlivosti a vytrvalosti. Vzhledem k jeho masóznosti je ale přirozené, že bylo potřeba startovní pole natáhnout na co nejdelší to co nejdříve. Jen mne překvapilo, proč na stadiónu byly šifry postupně tak trivializovány. To přece bylo proti tomuto principu. Záměr orgů, pronájem stadionu, důvodů mohlo být více.
Nejvíc se mi zpracováním líbila rekurze. Vpodstatě nemám problém s žádným zadáním, které jsem dostal a ani zadání, která jsem nedostal nevypadala špatně.
P.S.: Tým, říkejme mu pracovně B svůj závazek nesplnil a skončil na rotačním bludišti.