Reportáž týmu Opravte to
Složení: Hroch, Tom, Helča, Standa (oba hostující – jinak tým Scientific Approach), Kuba
Letošní šifrovací sezona byla pro náš tým mimořádně bohatá.
A takový vrchol, jaký představila Tmou, asi nikdo z nás nečekal.
Vyzkoušeli jsme si (či aspoň někteří z nás) totiž skoro všechno:
- na Bedně jsme se dostali z mnohahodinového dvojitého záseku,
kdy jsme se nechali nachytat na Spojku, ala přesto jsme došli docela daleko,
- na Osud jsme se na vše dívali z orgovských pozic a bylo to taky mimořádně poučné -
kromě vítězů si zvláštní obdiv zasloužila Martina (z Prahor nebo vlastně z Abpopy) i s prckem,
- Po Škole jsme si konečně (teprve myslím, že podruhé) vyzkoušeli jaké to je,
dojít do cíle (ač jsme v tom návalu neměli čas na doluštění cílového hesla) a také jsme se neskutečně bavili v cílové pekelné exhibici,
- na Svíčkách jsme si zakusili opravdové peklo s počasím i se záporným skóre,
abychom následně k našemu překvapení zjistili, že zdaleka nejsme na chvostu luštitelů,
- a konečně přišel vrchol roku – Tmou – hra, která slibovala, že nám zamotá hlavu.
Kvalifikace a divoké karty
Nečekaným prvkem bylo už zařazení divokých karet.
To si vzala na starosti Helča.
Bohužel jsem ale neodolal a zvědavě jsem nahlédnul na průběh kvalifikace z mobilu v hospodě při srazu kruhu.
Když jsem nic neviděl, nasázel jsem náhodné výsledky a přemazal Helče
její pracně vybudovaný psychologický profil hráčů Tmou.
Tím se pro nás Divoké karty staly přesně tím, co jsme chtěli – jen epizodou před řádnou kvalifikací.
Kvalifikaci jsme luštili na třech místech – Helča a Standa v USA, já s Hrochem na sídlišti ve Stodůlkách a
Šmudla kdesi doma. Americká sekce v podstatě vybojovala kvalifikaci a mohli jsme se těšit na účast.
Před hrou
Ještě týden před hrou jsme byli rozeseti po celém světě.
Někteří se pracovně angažovali v Kalifornii.
Někteří se potápěli na Maledivách (nad hlavami symbolicky létaly hydroplány s označením TMA –
Trans Maldivian ve zlínských barvách) a podobně.
Den před hrou postihly většinu týmu nějaké neduhy – Helču skolily nečekané střevní problémy,
já jsem chytil dubajskou horečku a Honza si natáhl sval či něco podobného.
Nakonec jsme na poslední chvíli sháněli posily – Honzu nahradil Brňák Kuba.
Tím se nám to dostatečně zamotalo a byli jsme tudíž výtečně připraveni na samotnou hru.
Start – myš a sýr poprvé (17:00 – 18:31)
Hroch dorazil na start kupodivu první a obsadil lavičku hned vedle Mišofova týmu.
Určitě se prý bude hrát nějaká výměnná hra a nebude k zahození být v centru dění.
Nakonec ho přesvědčujeme, že se možná bude dokonce i luštit –
přecházíme tak ke stolečku a uvolněná lavička slouží dalšímu týmu k vytvoření slovenského luštitelského ghetta.
Užíváme si hymnu i postupně houstnoucí atmosféry.
Po rozbalení startovací obálky si vše v klidu urovnáváme a volíme strategii.
Za necelou hodinu máme všechny pomocné šifry i indicie (nikdy bych nečekal, kolik písní obsahuje slovo Tmou –
to nás donutilo kontrolovat texty písní na netu, i když to k řešení nutné nebylo) a v půl sedmé máme řešení myší a sýra.
Někdo sice nenápadně upozorňuje, že jsou dvě možnosti složení,
ale vzhledem ke smysluplnosti výsledku ani nekontrolujeme další postup.
Při odchodu se nám naskytne neopakovatelný výjev světýlek na Riviéře (asi nejsme poslední).
Červená Karkulka (19:12 – 20:11)
Po cestě na Červený vrch se poprvé setkáváme s podivnostmi vyplývajícími ze zamotanosti letošní Tmou.
Někde u Čertovy studánky v poklidu odbočujeme z asfaltky a s námi se nechá zmást nějaký další tým.
Za chvíli na ně ale zbytek týmu haleká, že jdou blbě, a tak se vrací.
Smějeme se jejich naivitě, kráčíme si po zelené a čekáme,
kdy kolem nás bude funět zmatený tým nadávající svému navigátorovi.
NIC. Inu – asi fakt zabloudili – nebožáci.
Na Červeném vrchu je neuvěřitelný výhled a právě vychází Měsíc.
Je to fakt magické a poprvé si připouštíme, že nám něco může zamotat hlavu.
Jdeme hodně stranou (směrem k nemocnici),
abychom nerušili a nebyli rušeni (i tak kolem nás asi dva týmy projdou) a luštíme IVR linku.
Odpovědi jsou docela zábavné a po čase v tom objevujeme klávesnici mobilu.
Helča pořád zkouší zasít myšlenku, že v tom vidí nějakou pohádku.
Až po čase se ujímá Červená Karkulka a jdeme dál.
Pexeso (20:47 – 21:01)
Fasujeme dvě sady pexesa a jdeme k blízkému občerstvovacímu zařízení.
Indisponovaná Helča upřednostňuje venkovní luštění, tak rozmotáváme zazimované lavičky a objednáváme čaje a česnečky.
Přitom kontrolujeme, zda nemá význam pořadí pexesa a jdeme luštit.
Nápad s rastrem a grafikou přichází naštěstí poměrně záhy, leč nepřichází stále ta polévka.
Zachováváme klid – jede přece tramvaj. A pak případně další.
V klidu tak dojíme skvělou polévku a ještě číšnici upozorníme, že nebude špatné tuto noc nechat otevřeno poněkud déle.
Semaforové bludiště (21:33 – 21:55)
U Antrophosu se dělíme (najít nějaké prostranství „cca“ 50m SSZ od objektu není zrovna moc přesné –
obzvláště když sám objekt má rozměry cca 50 x 40 metrů – ale to trochu předbíháme).
Daří se mi najit orgy jako prvnímu. Standa k nim přichází o něco později a dožaduje se šifry také.
Vzhledem k dalšímu vývoji není úplně jasné, proč nedostal plnohodnotné vydání druhého zadání.
I tento okamžik nám následně trochu zamotal hlavu, ale to zase malinko předbíháme.
Každopádně šifru luštíme podle představ orgů (opět nedaleko Mišofa) a moc se s ní nemazlíme.
Průchod semaforu (po zjištění osmi pravidelních výjezdů z kruháčů), mezitajenka i meziřešení (EVRII-RA)
a ostatně i řešení (RIVIERA) nebylo neřešitelné. Ale co teď? Jít zpátky na Rivieru? O.K.
Přední vchod je podle instrukcí zavřen, takže jdeme zezadu.
Myš a sýr podruhé (22:15 – 22:40)
Při vstupu na Riviéru nám orgyně oznamuje něco ve smyslu, že tady není vchod, ale východ.
To je ale divné, když je původní vchod uzavřen.
Trochu zmateni prohledáváme ještě nejjižnější kouty areálu a pídíme se po dalším vchodu,
ale záhy vyzvedáváme korektní zadání.
Po cestě k nějaké lavičce ještě řešíme, jestli tady zbyly nějaké týmy, co ještě neopustily areál.
Usuzujeme, že asi ano, ale postupně přibývá těch, co sem došli po „kolečku“.
Vzhledem k tomu, že možnost druhého řešení už zazněla, byl Kamenný vrch na světě velmi brzy.
Tím se ale nic nevyřešilo, protože jsme se jen utvrdili, že úvodní šifra měla dvě rovnocenná řešení.
Tedy dvě cesty ze startu, které by měly dávat dva rovnocenné postupy.
Zcela logicky jsme tak dospívali k tomu, že obě varianty nejspíš musí končit na stejném místě
(teoreticky by nemusely, ale pak by vydávání šifer muselo vypadat jinak, než vypadalo).
Nedává tak moc smysl absolvovat druhé rovnocenné kolečko a skončit opět zde.
Interpretace upřesnítek (po předpokládaném projití alternativní trasy vyjde místo „u vchodu,
z jižní strany“ řešení „200 metrů východně“) dávala určitou šanci, že by se podruhé mohlo jednat o jiné řešení.
Tak se naskýtalo několik možností, co s tím:
- hledat třetí řešení úvodní šifry,
- jít se podívat někam 200 metrů východně od Riviery
(hledání okolí plochy jsme si v menším vyzkoušeli u Antrophosu a ve větším později u Židovského hřbitova),
- jít na ten jez (či jezírko nebo věž či co to je) na Kamenný vrch,
- zajít si rovnou na Antrophos pro další zadání (s tím, že tentokrát jasně zdůrazníme, že už jsme tady podruhé).
Po hodně dlouhém hledání třetího řešení (z čehož vycházely i celkem smysluplné texty jako RU___SKA, ___LUPA)
jsme se přece jen rozhodli poslat alespoň někoho na ten vrch – že si alespoň zaluštíme něco nového
(nebo třeba Karkulku v jiném vydání – jako třeba pohádku o zkamenělých Trolech).
Kamenný vrch (0:21 – 1:22)
U Čertova pramene si vzpomeneme, jak jsem tady před několika hodinami odbočovali vlevo
a ani trochu se nenechali zmást týmy jdoucími rovně.
Teď nás malinko vyvedla z míry skupinka krosící si to v protisměru odněkud z dálnice (že by to třetí řešení?),
ale jdeme dál k jezírku.
Vyzvedáváme logopeda a luštíme na lesní pěšině ve svahu – k nelibosti některých členů, kterým se moc nechtělo do kopce.
Šifra sice nemá s pohádkou nic společného, ale postupně se celkem plynule prokoušeme k řešení a jdeme si pro drát.
Drát (1:32 – 1:41)
Při dychtění po zadání nám málem klíčový drátek vypadl.
Nejprve si čteme, kam všude nás může osud zavát.
Jen tak mimochodem si všímáme i toho rozcestníku u Antrophosu, kde už jsme jednou byli.
Jít rovnou tam je docela logické, ale úvahu kalí skutečnost, že ti, co šli z Riviéry rovnou na Kamenný vrch,
ještě zkušenost s Antrophosem nemají.
Naštěstí velmi rychle vytahujeme svíčku.
A přestože někteří z nás o paměťových schopnostech některých materiálů něco málo tuší,
na výsledné kroucení drátu zíráme s otevřenou pusou.
Transformace II (2:01 – 4:44)
Docházíme na důvěrně známé místo.
Při příchodu se snažíme ostentativně naznačit, že už jsme tady podruhé (a to vlastně podruhé).
Bez mrknutí oka nám vydávají stejné zadání.
Ještě se snažíme zjistit, jestli máme OPRAVDU dostat toto zadání nebo pro nás náhodou nemají něco onačejšího. Nic.
Tak si do Karty týmu zaznamenávám čas vyluštění 2:02 a běžíme na Riviéru.
Kousek se svezeme autobusem a pročešeme okolí Riviéry. Hráči tady zmateně poletují jak lesní včely.
Scházíme se na zastávce autobusu a ostatním sděluji, že na to musíme asi jinak. A hned navrhuji jak.
Co kdybychom ty písmenka nechali znovu projet bludištěm – třeba tak, že to obrátíme vzhůru nohama. To bohužel nefunguje.
Každopádně škrtám čas vyluštění 2:02. Přesouváme se zase k Antrophosu a obsazujeme na dvě hodiny autobusovou zastávku.
Bohužel nadlouho nerozvíjíme myšlenku opakovaného průchodu písmenek bludištěm,
ale velmi silně se věnujeme překrývání cest.
To je informace, která dosud nebyla využita a lze do ní nepochybně nějakou zprávu uložit.
Také zkoušíme napasovat bludiště na úvodní bludiště myši a sýra. A podobně ...
Poprvé uléhám do Hrochova spacáku krátce po páté. To se ostatním moc nezamlouvá, proto rychle dolušťují a jdeme dál.
Posouvátko (5:18 – 5:41)
Najít zatáčku lesní cesty někde pod kopcem může být dost těžký oříšek.
Zvláště když všude kolem jsou zahrádkářské kolonie.
Těsně s námi vyráží jakýsi tým, ale u prvního oplocení volí cestu vlevo.
My jdeme doprava – a jak se později ukazuje – správně. Na místě šifry je vrcholová kniha.
Už tu před námi bylo asi 30 týmů (mezi nimi i konkurenti z týmu The Pláky, ve kterém je syn od kolegy z práce),
ale i za námi je dost těch, co se nechali zamotat.
Teprve tady si potvrzujeme, že dvojí (nikoli trojí) řešení úvodní šifry a následná lapálie s transformací byly v pořádku.
Jdeme luštit.
Postupujeme skoro přesně podle vzoru a celkem kolektivně.
Nejprve se shodneme na rozstřihání jednoho zadání,
pak svižně pojmenujeme živly (na okrajích i v jednotlivých polích) a pak už jen posunujeme.
Jde to neskutečně dobře a když čteme výsledek, dochází nám i význam těch okrajů.
Podobný typ přitahovacích úloh se stává milým zpestřením Tmou.
Loni to byly magnetky a někdy dříve gravitační vypadávání písmenek z bludiště
(s určitou mírou fantazie lze do této skupiny zařadit i předloňský volejbal šachových figurek). Jen tak dál!
MHD (6:15 – 6:47)
Řešení předchozí šifry odkazuje na jakýsi kus lesa Zátmí u Kohoutovic.
A dohledávka v podobě židovského hřbitova to moc neusnadňuje.
Domorodec v našem týmu (Kuba) o ničem podobném neví, i když tudy občas jezdí na kole.
Při příchodu přibližně do míst označených jako Zátmí, vidíme povědomá světýlka luštitelů, nějaké provázky,
ale po hřbitovu ani památky.
Zanedlouho identifikujeme síť MHD i zastávku Židovský hřbitov, kde skutečně vyzvedáváme zadání.
Zanedlouho nalézáme i miniaturní zadání další šifry. Ale co teď? Jít na identifikovanou zastávku?
Změřit si přesněji umístění miniaturní tuby od provázkového modelu?
Odhadnout měřítko celého modelu? No – jdeme k zastávce a něco nás napadne. Jistý je azimut.
Ještě po cestě zkoušíme různé varianty měřítek – a naštěstí trefíme místo uložení napoprvé.
On/of (7:11 – 7:51)
Ranní euforie je několikanásobná.
Radost z vyzvednutí šifry je doplněna příjezdem mobilní snídaně od Kubova táty (doprovázeného kolegou z práce).
Koblížky, čaj, rohlíčky, kávička, teplíčko... A do toho luštění skvělé šifry.
Po prvotním slepém pokusu, kdy s Hrochem zkoušíme frekvenci výskytu písmene F, přichází Helča se správným nápadem.
A druhý stupeň šifry (in/out) jen umocňuje naše nadšení.
Kdybychom ještě věděli, že jsme za rohem od cíle...
Zmatené obrázky (8:07 – 11:11)
Krátce po osmé ranní vyzvedáváme Graf s obrázky. A nejspíš to nebude šifra podle našeho gusta. A nemýlíme se.
Po čase podruhé uléhám do Hrochova spacáku a tentokrát skutečně usínám.
A navíc ruším ostatní luštitele poklidným pochrupováním. To se fakt nedá, chápu.
Probouzím se, vyhodnocujeme míru doluštění a bohužel nevolíme jinak běžnou frekvenčku.
Snad poprvé v historii týmu rozlepujeme kapitulační obálku a jdeme se podívat do cíle.
Cíl (11:45)
V cíli se dozvídáme spoustu zajímavostí z letošního ročníku. Fakt to stálo zato! Škoda toho závěrečného škobrtnutí.
Další šifry by nám celkem sedly (snad kromě té poslední – ale třeba by padla i ta).
Nezbývá než poděkovat spoluluštitelům, organizátorům, ostatním týmům, rodinným příslušníkům, přátelům, pejskům,
domorodým obyvatelům a všem ostatním.
Sepsal Tom