David Černý

studoval filosofii na univerzitách v Bologni a Římě a posléze získal doktorát z filosofie na Karlově univerzitě v Praze. V současné době je vědeckým pracovníkem Ústavu státu a práva AV ČR a Ústavu informatiky AV ČR.

Jeho výzkum se zaměřuje na morální filosofii a personální ontologii, v poslední době zvláště na filosofické a etické implikace umělé inteligence a robotiky. Je autorem samostatné monografie Princip dvojího účinku. Zabíjení v mezích morálky (Academia, 2016) a spoluautorem dalších knih o etice interrupcí, právech zvířat, výzkumu kmenových buněk, principu dvojího účinku a etice smrti a umírání. V současné době pracuje na monografii s názvem Eutanazie a dobrý život. Publikuje také v odborných filosofických časopisech.

V semestru přednesou:

• PhDr. RNDr. Tereza Nekovářová, Ph.D.
  (Národní ústav duševního zdraví)

  Tereza Nekovářová vystudovala biologii na Přírodovědecké fakultě a psychologii na Filozofické fakultě UK. Doktorské studium ukončila na 2. Lékařské fakultě UK v oboru neurovědy. V současné době se věnuje výzkumu v oblasti kognitivních neurověd v Národním ústavu duševního zdraví. Zaměřuje se především na percepci času, epizodickou paměť a teorii mysli, jejich neuronální mechanismy, ale i na jejich vývoj v ontogenezi a fylogenezi.

  Koncept času a prostoru z neurobiologické perspektivy

  Koncepce času a prostoru je obtížně uchopitelná. Přesto jsou čas a prostor základními dimenzemi percepce, které určují naše vnímání reality i sebe sama. Jaké jsou však mozkové struktury a mechanismy, které se na reprezentaci prostoru a času podílejí? Poznání těchto mechanismů nám může poskytnout informace nejen o samotném fungování mozku, ale může sloužit například i pro diagnostiku neuropsychiatrických onemocnění.

• PhDr. David Černý, Ph.D.
  (Ústav státu a práva AV ČR a Ústav informatiky AV ČR)

  David Černý studoval filosofii na univerzitách v Bologni a Římě a posléze získal doktorát z filosofie na Karlově univerzitě v Praze. V současné době je vědeckým pracovníkem Ústavu státu a práva AV ČR a Ústavu informatiky AV ČR.

  Jeho výzkum se zaměřuje na morální filosofii a personální ontologii, v poslední době zvláště na filosofické a etické implikace umělé inteligence a robotiky. Je autorem samostatné monografie Princip dvojího účinku. Zabíjení v mezích morálky (Academia, 2016) a spoluautorem dalších knih o etice interrupcí, právech zvířat, výzkumu kmenových buněk, principu dvojího účinku a etice smrti a umírání. V současné době pracuje na monografii s názvem Eutanazie a dobrý život. Publikuje také v odborných filosofických časopisech.

  Filosofie uploadu lidské mysli

  Abstrakt

  Jednou z vzrušujících možností spojovanou s umělou inteligencí je nahrávání lidské mysli do počítače. Mnozí lidé si s tím spojují splnění věčných tužeb lidstva: eliminaci chorob a všech omezení, která jsou spojena s našimi nedokonalými, křehkými a smrtelnými lidskými těly. Nahrávání mysli může být branou k vysněné nesmrtelnosti a masivnímu osidlování dosažitelného vesmíru.

  Ve své přednášce budu hovořit o tzv. kritériích persistence lidské osoby v čase, tj. podmínkách, které my – lidské osoby – musíme splňovat, abychom si v průběhu více či méně radikálních změn uchovali svou vlastní identitu. Pokusím se ukázat, že nahrávání lidské mysli nesplňuje podmínky naší persistence, takže i kdyby jednou povrch naší (či jiných) planety obývali dokonalé uploady naši myslí, nebudeme to my; nás již nebude více.

• prof. RNDr. Pavel Cejnar, Dr., DSc.
  (Ústav částicové a jaderné fyziky, MFF UK)

  Prof. Pavel Cejnar, DSc. získal doktorát z jaderné fyziky na MFF UK v Praze. Působí v Ústavu částicové a jaderné fyziky MFF UK, kde se zabývá teorií mnohočásticových kvantových systémů, především kvantovou kritikalitou a chaosem. Dlouhodobě pobýval na řadě zahraničních pracovišť – např. na univerzitách ve Fribourgu (Svýcarsko), ve Stellenboschi, (JAR), Kolíně nad Rýnem (Německo), v ústavu ECT* v Trentu (Itálie) atd. Vede přednášky z kvantové teorie na MFF UK a věnuje se popularizací fyziky.

  „Pozorovatelné“ versus „býtelné“ ve fyzice

  Abstrakt

  Dříve se mělo za to, že fyzikální teorie více či méně přímočaře zobrazují objekty reality. Co bylo v teorii, bylo také ve skutečnosti. S příchodem kvantové fyziky dostalo toto přesvědčení povážlivé trhliny. Matematika kvantové teorie je mnohem abstraktnější než matematika klasické fyziky. Teorie začala být chápána jako mechanismus, jehož jediným úkolem je poskytovat správné předpovědi výsledků pozorování. Ztrácí „realismus“ v kvantovém světě definitivně smysl? Nebo jej na nějaké hlubší úrovni znovu nalezneme? Odpověď hledáme již více než 100 let a na přednášce se ji určitě nedozvíte.

• prof. PhDr. Jarmila Panevová, DrSc.
  (Ústav formální a aplikované lingvistiky, MFF UK)

  Prof. PhDr. Jarmila Panevová, DrSc., vystudovala FF UK (obory čeština a ruština), od r. 1962 pracuje na MFF UK v oboru matematická a komputační lingvistika.

  na téma Strukturalismus a lingvistika

• doc. RNDr. Anton Markoš, CSc.
  (Katedra filosofie a dějin přírodních věd, PřF UK)

  Docent na PřF UK, Katedra filosofie a dějin přírodních věd; učí teoretickou a evoluční biologii. Kurs: Evoluce života (zejména předpoklady, vznik a raná evoluce). Knihy: Epigenetic processes and the evolution of life (2019, spolu s J. Švorcovou), Evoluční tápání (2016), Znaky a významy v evoluci (2015).

  Je život biologickým pojmem?

  Abstrakt

  Je známou věcí, že biologie neumí definovat předmět svého výzkumu - život; jsou dokonce snahy, aby to slovo vyškrtla ze svého slovníku. Jde o zcela logický požadavek, protože biologie sama sebe definuje jako novověkou vědu, a s tímto omezením nemůže obsáhnout všechny stránky poznání živého. Představím pohled biosémiotický, který je pokusem o rozšíření záběru tak, aby se dalo diskutovat o niternosti živáčků a co z toho plyne.

• a další